Korn: The Path of Totality - Microrecenze a zamyšlení nad vývojem skupiny Korn

Na téhle americké formaci jsem prakticky vyrůstal a pouchal jsem cca. od svých 14let. Už když jsem slyšel skladbu Falling away from me věděl jsem že tahle kapela bude patřit mezi moje srdcovky. O to víc jsem ale zklamaný z vývoje téhle kapely.

Když jsem Korn začal poslouchat, byl jsem vlatně puberťák a naprosto jsem ulítával na albech Korn, Life is Peachy, Follow the Leader a Issues. Syrový, temný a plný vzdoru...to byl Korn a to mi v té době naprosto imponovalo. Tyhle starší alba bych i teď označil za to nejlepší co kdy natočili. Tak jsem je měl rád.
Potom přišlo pár trochu slabších, ale přesto dobrých alb jako třeba Untouchables (asi nejlepší z téhle čtveřice),Take a Look in the Mirror, See You on the Other Side a Untitled album. Muzika přestávala bejt to co bývala a postupně i odcházeli někteří členové základní formace. Na tuhle situaci jsem si tak nějak během svého života zvyknul, protože všechno co jsem měl rád šlo tak nějak do kelu. Potom ale přišel zásadní zlom. Album Remember Who You Are slibovalo přesně to co napovídá jeho název. Návrat ke kořenům. Tohle geniální album má vše co jsem měl na Korn rád, bylo syrové ale zároveň emociální. Už se mi zdálo že snad kapela našla tu pravou cestu, kdyby ovšem nepřišla velká rána.  The Path of Totality.

 Zezačátku jsem si myslel že je to snad nějakej vtip, protože jsem v životě neslyšel nic horšího. Tohle nejnovější album totiž Korn natočili ve spolupráci se Skrillexem a ještě pár dalšíma podobnýma grupama. Bohužel Skrillex byl i mezi producenty alba a tak to taky vypadá. Spojení Dubstepu a Metalu tady prostě nefunguje. Asi největší problém je ten, že všechny tracky jsou prakticky naprosto stejné. Po poslechnutí celého alba jsem vlastně nedokázal rozlišit jednotlivé skladby. Veškeré songy se vlastně skladají ze zvuků, se kterýma se často setkávám u CNC strojů když jdu v práci na dílnu ve spojení s metalem. Naprostej chaos, nulová dynamika, žádný nápad nebo změna. Celé album je vlastně jen souvislý proud nebo spíše změť příšerných zvuků. Navíc ve mě tato hudba vyvolává pocit úzkosti a to opravdu není dobře. Asi největším vrcholem, pro mě osobně bylo to, že kapela o svém novém CD řekla že je to budoucnous Metalu. Jestli je toto budoucnost Metalu, nevím jestli se téhle budoucnosti chci dožít.

Teď si možná mnozí z Vás říkájí, že to celé vidím jen úzkým pohledem zapřísáhlého rockera. Chyba lávky. Rozhodně jsem se nikdy nepovažoval za čistokrevného rockera a rozhodně nejsem nepřítelem elektronické hudby. Osobně si myslím, že například v rocku může trocha  inteligentní elektronické hudby mnohdy osvěžit stereotyp, který se u některých kapel objevuje. Nevadí mi dokonce ani čistě elektronická hudba, ale opět zdůrazňuji slovo ,,inteligentní,, . Například takové album The Songs Of Distant Earth  od Mika Oldfielda je naprosto geniální. Navíc ani Korni nebyli nikdy jednoznačně metalový a experimentovali a fungovalo to. Tohle ale opravdu nefunguje a ví to dokonce i členové kapely, protože oznámili že nové album bude opět ten starý dobrý Korn co známe. Tak se nechme překvapit, vychází totiž už v říjnu.